MONTESSORI DOMA VI.

25.04.2016 06:28

Citlivá fáze pro pohyb 

Úplně malé dítě se často ve svém prostoru pohybuje klátivě. Pomocí svých nekoordinovaných pohybů se pokouší sahat po věcech, které jsou v jeho dosahu. Stále k něčemu vztahuje ruce, posiluje tak svoje svalstvo a cvičí koordinaci mezi viděním a dotykem. Pohyby postupně získávají na cílenosti a jednoho dne se dítě míče dotkne. 
 Děti jsou v určité fázi svého vývoje vysloveně fascinovány schody. Každé dítě se neúnavně pokouší vyškrábat po schodech nahoru a potom slézat zase dolů. A co je možné pozorovat na dítěti, které se učí běhat? Samo udělá své první kroky, spadne, vstane, spadne a opět vstane a to opakuje, dokud se udrží na nohou.  Dospělí člověk obdivuje jeho energii, úsilí, nezdolnou výdrž a intenzitu, se kterou to dítě samo procvičuje. Všechno jeho úsilí slouží k tomu, aby se jednoho dne, dítě samo postavilo a samostatně běhalo třeba po schodech nahoru a dolů. Dítě cvičí neustále svoje vnímání a svoji hrubou a jemnou motoriku, až konečně umí koordinovat své pohyby. Dítě zkoumá a odhaluje své okolí a buduje si představy o věcech kolem sebe, tím že se jich dotýká, olizuje, pozoruje, vnímá všemi smysly. Svět je chápán (uchopován) v pravém slova smyslu, od dotyku k chápání. Všechno dětské úsilí a cvičení znamenají vývoj, přibývající samostatnost a nezávislost na nás dospělých.   
Citlivá fáze pro zvládnutí mateřské řeči 
Díváme-li se na dítě od 1 – 4 měsíců, můžeme vidět, že když s ním mluví otec nebo matka, dítě se pozorně dívá na jejich ústa a ani se nehne. Dítě vnímá jak sluchem, tak i zrakem (a proto bychom neměli na malé děti šišlat, žvatlat, aby i oni potom neměli problémy s řečí a museli chodit k odborníkům na logopedii). Kolem šestého měsíce života dítě začne pohybovat svými rty a říkat nejrůznější hlásky. S radostí zkouší stále 
znovu a znovu nové kombinace hlásek. Tak se neustálým žvatláním vyvíjí motorika svalstva, které potřebuje ke srozumitelnému mluvení. Hlásky ještě nemají žádný slovní význam, přesto s jejich pomocí kojenec vstupuje do sociálního kontaktu se svým prostředím. Dítě tak nevědomky (vědomě?) pracuje na svém řečovém vývoji.
Později se naučí, že jen určité kombinace hlásek mají stálý slovní a pojmenovací význam. Dítě se bez námahy učí tuto řeč v každém jejím detailu, učí se výslovnost, gramatiku se všemi výjimkami i stavbu vět. Jak nesrovnatelně namáhavější je zvládnutí cizího jazyka v pozdějších letech života.   
Citlivá fáze pro zvládnutí pořádku 
Marie Montessori pozorovala děti, že děti kolem druhého roku života vykazují značný smysl pro pořádek a řád.  Kolem dítěte by měli věci mít svoje místo, měli by být seřazeny a umístěny vždy na stejném místě. Tento řád dítěti hodně pomáhá rozpoznat polohu všech věcí a předmětů v místnosti, určí jim jejich smysl a řád. Dítě si snadněji zapamatuje místo, kde se každá věc nachází. Dítě má jistotu, že věc najde vždy na stejném místě. Tato jistota je pro něj velmi důležitá. Jak je uklidňující a jistící pro malé dítě, že svojí bundu najde vždy na stejném místě. Na základě prostorového pořádku je pro dítě snazší vytvořit si vztah k věcem a vnímat souvislosti mezi prostorem a danými věcmi. Dítě čím dál tím více zkoumá své nejbližší okolí a tím se zde více vyzná a tím se zabydluje. Dítě však i mimo prostorového pořádku potřebuje také spolehlivý pořádek a řád v denním režimu (pravidelný spánek, pravidelné jídlo, pravidelné vycházky a další pravidelné aktivity) ve své nejbližší rodině. Jasný řád ve všem dítěti poskytuje oporu, jistotu a orientaci, kterou využije po celý svůj nastávající život. Pro dítě je pořádek (jak uvnitř sebe, tak i v okolí) velmi důležitý, aby se cítil tak jako ryba ve vodě. Dítě se potom bude lépe přizpůsobovat vnějšímu světu a bude ho i lépe chápat. Dítě vlastně nemá rádo jakékoliv změny, například u jídla, ve spaní a v dalších každodenních činnostech, proto by mělo být změn co nejméně. Ve výchově má samozřejmě velký vliv i role matky a otce v rodině, a jaký mají oni řád v sobě samých. 
Kolem 2. a 3. roku života dítěte si dítě začíná uvědomovat vlastní osobnost. Začíná říkat „já“ a rozvíjí si vědomí existence své osobnosti a smyslu svých činností. Dřívější zkušenosti začíná zažívat vědomě v procesu uvědomělého jednání. Dítě se stává z „nevědomého tvůrce stávat vědomým tvůrcem“. Současně se rozvíjí i vědomí pro ostatní a pro jejich vztahy k sobě samým. Teprve toto sebe-uvědomění dává vzniknout zájmům o kontakty a pro hru s ostatními. Dítě se zajímá o detaily, konkrétní věci, jevy a činnosti. 
3-6 let – toto období je přechod od nevědomého tvůrce k uvědomělému tvůrčímu pracovníkovi. Dítě v první fázi života 0-3 let úplně všechno vstřebává a ve věku 3-6 let dítě analyzuje vše, co vstřebalo a dělá si svůj vlastní úsudek. Důležité období pro vývoj sebeuvědomění, díky aktivní činnosti, kterou dítě každodenně provádí a získávání sebevědomých pohybů a zjištění, co všechno dokáže a zvládne. Dalším důležitým obdobím této fáze je osvojování řečových dovedností a vývoj vlastních smyslů.  V tomto období se také objevuje senzitivita pro společný život mezi ostatními dětmi. Dítě začíná přijímat roli, že patří k nějaké skupině a tak následně i jednat – tzv. osvojuje si společenské způsoby chování ostatních lidí. Dítě nejdříve vnímá a poznává sebe sama – období JÁ, potom může dítě pozorněji vnímat i své okolí (rodiče, sourozence, kamarády, přátele, ostatní lidi) a spolupracovat s nimi. Dítě se brzy cítí být nedílnou součástí skupiny, chce s ostatními spolupracovat a být ostatním k užitku. Velmi se o 
celou skupinu zajímají, ale s velkou vážností pro ni i pracují. Jakmile dosáhnout této úrovně, přestávají být bezohlední a uvědomují si, že existují i zájmy skupiny, které má velmi důležité místo ve skupině. 
 
V Montessori zařízeních se objevují děti kolem 4 let, které se ptají na písmenka, jak se které písmenko jmenuje, kreslí si ho, poznává ho podle hmatu (hmatová písmenka – z písku, smirkového papíru či ze sametu) a hledá ho všude kolem sebe (nápisy na obchodech, na knihách) a tím získávají své první zkušenosti s písmenky, následním psaním (malováním do krupice) a čtením, jedná se o senzitivní fázi na čtení, která automaticky navazuje na senzitivní fázi pro písmenka. Dítě ve věku 4 let je schopno pracovat doma či v Montessori zařízeních úplně samo, s tím, že spontánně píše, čte a je v klidu a v pohodě, aniž by nad sebou měly dohled. S nikým nemá nutkání soutěžit, povyšovat se, jelikož v těchto zařízeních jsou děti různého věku a všichni si vzájemně pomáhají a obohacují svým já a svými znalostmi a vědomostmi. Toto je dar přírody, ale nespadne sám do klína. Děti ho všichni musejí získat svým každodenním úsilím, v prostředí k tomu příznivě připraveném
7-12 let jedná se hlavně o tzv. morální senzitivní fázi. Dítě rozlišuje co je dobré a co zlé, nejen na svém chování, ale i u druhých. Vytváří si morální vědomí, které později vede k vědomí sociálnímu. 
Dítě už hledá široké sociální zkušenosti, nestačí mu jen úzký ohraničený prostor, ve kterém měl své jistoty. Hledá své místo v kolektivu, hledá uplatnění a hledá svoji roli. Jedná se o přechod k abstrakci, jestliže chceme poznat celek, musíme ho poznat pomocí detailů. Děti mají daleko větší představivost, vnímají celek, pozorují detaily a přemýšlejí o tom všem dohromady – jaká je skutečnost, či realita. Dítě vše zkoumá a tím vznikají další a další otázky, na které dítě hledá odpovědi hledáním v knihách, vlastními pokusy a omyly, pod mikroskopem. Všemu, co ho obklopuje, chce přijít na kloub. Samostatné odpovědi vedou k hlubšímu a trvalejšímu poznání skutečnosti. Dítě se už nemusí obracet o pomoc k dospělým, ale umí to zvládnout sám. Samozřejmě tu 
mohou nastat chvíle, kdy si neví rady (ani jeho spolužák mu nepomohl), a tak jde v tomto případě za dospělým a v té chvíli správně formuluje otázku a problém řeší v dialogu s dospělým.  Jedná se o období naplnění věty Marie Montessori – Pomoz mi, abych to dokázal sám, už si umím sám poradit. Samostatnost dítěti ukazuje cestu k sebevědomí, k utvoření vlastního názoru na svět a dává mu smysl všech věcí, tím pádem neztrácí zájem o další objevování a nacházení odpovědi na položené otázky. V tomto období se také objevuje cíl ochraňovat slabší a dítě si samostatně hlídá svou morální úroveň (nedělá to, s čím nesouhlasí), i když je součástí určité skupiny.  
12-18 let, toto období se rozděluje ještě na dvě období a to na 12-15, 15-18 let. Jedná se o tzv. období lability. V tomto období se dítě ocitá ve velmi citlivém a citovém období, která souvisí s nezávislostí a samostatností v sociálních vztazích. Je to velmi složité období jak pro dítě, tak i pro rodiče a další okolí. Dítě vstupuje do sociálních vztahů a snaží se najít vztah sám k sobě. V tomto období dítě prochází jak fyzickými, tak i psychickými změnami. Je to období pochybnosti o sobě samém, období nerozhodnosti, co je správné a co ne, je to období, že já musím změnit svět apod. V tomto období dochází k častému výkyvu nálad a beznaděje, mladý člověk se snaží najít vlastní důstojnost, sebevědomí a sebehodnocení a to samé vyžaduje i od svého okolí. V tomto období to už nejsou děti, měli bychom se k nim chovat podle toho a ve směs je za všechno chválit, jakoby jejich dovednosti byly lepší, než skutečně jsou. Neměli bychom zlehčovat jejich situaci, abychom nezranili jejich důstojnost. Těmto mladým lidem bychom měli naopak sebevědomí zvětšovat a dávat jim najevo svoji loajalitu a vstřícnost, s tím, že jsme stále tady a teď k dispozici a vždy jim můžeme nabídnout případnou pomoc, ale pouze tehdy, když oni samy o ni požádají. To je ovšem velmi složitý a těžký úkol pro nás pro rodiče. 

 

Zpět