MONTESSORI DOMA XV.

06.05.2016 07:44

Praktická část 

Praktické využití Metody Montessori v domácím prostředí  
Cílem praktické části této bakalářské práce je seznámit Vás a případně další zájemce s naší domácí školou, při které používáme metodu Marie Montessori a její pomůcky.  I já si ráda udělám zpětnou vazbu, získám další zkušenosti a znalosti, týkající se naší práce doma a budu mít celkový přehled práce, kterou již máme za sebou.  
Ráda bych Vám detailně ukázala naši práci, výrobu a přehled domácích pomůcek, včetně fotek z našich rodinných alb, abyste si mohli udělat kompletní obrázek o tom, jak vypadá naše připravené prostředí v naší domácí škole a jak jsme uchopili metodu Montessori v našem domácím prostředí. Musím upozornit, že je to pouze začátek na naší dlouhé cestě za vzděláváním, pevně věřím, že budeme mít šanci i nadále pokračovat podobným stylem výuky a cestou poznávání. Dále věřím, že současné nadšení a senzitivní fáze našich dětí odezní až v jejich dospělosti.  
Dovolte, abych se v úvodu praktické části své bakalářské práce zmínila o důvodech, které vedly k tomu, že jsme začali využívat metodu paní Marie Montessori, pro své děti. Důvodů je opravdu hned několik:  
1) Práce s dětmi pomocí pomůcek a metody Marie Montessori mě velmi oslovila, čím více jsme s touto metodou pracovali, tím více jsme zjistili, že je to ta správná cesta pro nás i pro naše děti. Je to ta správná cesta, která naše děti převede ze světa dětí do světa dospělých. 
2) Názornost a jednoduchost pomůcek a následná návaznost mě uchvátila. 
3) Pravidla soužití, které jsme si vytvořili, nám velmi pomáhají. 
4) Elipsa – cvičení ticha nám také hodně vyhovuje. 
5) Práce od celku k detailu.  
Pracovat s dětmi metodou Marie Montessori jsem začala hned po úvodním kurzu Marie Montessori, který jsem absolvovala v roce 2007, následně jsem dokončila v roce 2008 roční Montessori kurz, dále jsem si udělala kurz „Kritického myšlení“, 
absolvovala jsem kurzy „Respektovat a být respektován“ a nyní studuji na VŠ , abych si dokončila své odborné vzdělávání v pedagogice a mohla jsem se ve své budoucnosti i nadále věnovat dětem.   
Co jsem pochopila během své práce s principy Marie Montessori? 
1) Připravené prostředí – jedná se o pravidla (dítě nemá rádo chaos, dává každopádně přednost řádu a pořádku, které má v sobě), která společně dodržujeme. Jedná se o výzvu pro dítě, uspořádané pomůcky, každá pomůcka má své místo, na které se vždy po dokončení práce musí pomůcka vrátit. Pracujeme vždy pouze s jednou pomůckou – hlavně v předškolním věku, později doplňuje o další informace a tak pracujeme i s více pomůckami najednou. Pomůcky jsou seřazeny od shora dolů, zleva doprava, od jednoduššího ke složitějšímu, od konkrétního k abstraktnímu. Poličky jsou ve výši očí dětí, aby si mohly věci samy brát, dle své potřeby. Patří sem i řád (kosmos) a samozřejmě klid a pohoda při práci.  
Obrázek 1: Připravené prostředí u nás doma 
 
1) Připravené prostředí - vše je uloženo tak, aby děti na všechno dosáhly a mohly si samostatně vybrat práci, o kterou mají momentálně zájem. 
2) Elipsa – zklidnění na začátku dne, nebo při oslavách – je to taková malá každodenní slavnost. V mateřských školách děti chodí po elipse a nosí předmět, 
o kterém se budou ten den bavit. Ve škole se to dá nazvat komunitní kruh, kde se každé ráno děti sejdou a dozvědí se, co je ten den čeká. 
3) Věková přiměřenost – každý věk vyžaduje něco jiného, dítě jde samo za tím, co ho zajímá. Vybírá si samo to, na co stačí, případně se zeptá sourozence, kamaráda anebo dospělého, jak se s pomůckou pracuje a potom nastává 
zvládnutí samostatné práce a uspokojení svého já – zvládl jsem to. 
4) Polarizace pozornosti – je součást praktického života v principech Marie Montessori. Jedná se koncentraci pozornosti na jednu jedinou věc. Je to vidět v situacích, kdy si dítě samo vybere nějakou pomůcku a dítě se 100 % soustředí na práci s ní. Děti nepřestanou s pomůckou pracovat až do doby, dokud není uspokojena jejich potřeba se s pomůckou seznámit a poznat, co je jejím hlavním smyslem a samozřejmě pochopit a uchopit. Děti mají svůj kobereček, na kterém pracují. Na něm pracuje odshora dolů, zleva doprava. Pokud má někdo zájem s nimi pracovat, musí se zeptat, zda se může přidat a záleží na dotyčném, zda řekne ano, či ne. Ve školkách jsem viděla červená a zelená kolečka, které dítě používá k tomu, aby dalo ostatním najevo, zda chce pracovat samo (červené kolečko) a případně zelené kolečko – chci pracovat s někým.
5) Celostní učení – dáváme vše do souvislostí, jdeme krok za krokem od největšího k nejmenšímu, od složitějšího k jednoduššímu, od abstraktního ke konkrétnímu anebo naopak. Dítě začne uvažovat v souvislostech, dokáže navazovat na předchozí zkušenosti a znalosti.  
6) Senzitivní období – období, kdy jde dětem všechno snadněji, získání poznatků 
je trvalé.  
7) Svobodná volba práce – jedná se o svobodný výběr své práce, patří sem, ale i zodpovědnost. Děti mohou spolupracovat, či pracovat samostatně, záleží pouze na jejich rozhodnutí či na domluvě s druhými. Dítě nemá problém říci, že je unavené, či že ji/jeho práce nebaví. Pomůcku uklidí a začnou pracovat na něčem jiném. 
8) Izolace jedné vlastnosti – při práci s pomůckou se předkládající, musí snažit přivést děti k tomu, co je účelem učení se, či zvládnutí pomůcky. Postupně se pomůcky stávají složitější a složitější a tento styl práce je pro děti velmi didakticky vhodný. Děti lépe chápou souvislosti a navazující stránky věci. 
9) Absorbující duch – souvisí se senzitivním období, jedná se o stupeň připravenosti na danou práci. 
10) Dítě je tvůrcem sebe sama – dítě se utváří k obrazu svému, měli bychom respektovat jeho rozhodnutí, zda bude pracovat či nikoliv. Respektujeme ho, milujeme ho, a proto mu nevyčítáme, když nepracuje. Dítě ví nejlépe, co potřebuje právě tady a teď. 
11) Komunikace s dítětem – nemluvit na dítě (ze shora), ale posadit se na jeho úroveň (dívat se mu do očí) a poslouchat ho. Byla by velká škoda, kdyby dítě neřeklo vše, co nám chce sdělit.  
12) Trojstupňová výuka – při této metodě seznamujeme dítě s okolním světem, tedy s novými pojmy. Dítě se učí pojmenovat jednotlivé předměty a věci kolem sebe. Tuto metodu mají děti moc rádi a vždy mě překvapí, jak s ní rádi pracují a jak rádi přenáší věci na jiné místo. 
a) První stupeň – učitel ukazuje a pojmenuje věc: TO JE b) Druhý stupeň – dítě procvičuje, dává k pojmenované věci obrázek, slovo, číslo apod. Učitel pojmenuje a žádá po dítěti, ukaž mi, vezmi kvádr a polož ho na okno, vezmi krychli a polož jí na stůl, vezmi písmeno B a odnes ho do šatny apod. PODEJ MI TO, ODNES TO NA OKNO, DEJ TO NA STŮL c) Třetí stupeň – je vlastně kontrola, zda si dítě vše zapamatovalo a dokáže vše správně pojmenovat. CO JE TO? JAK SE TO JMENUJE? CO VIDÍŠ? 
13) Práce s chybou – chyba je přirozená věc, která nás může potkat na každém kroku. Pomůcky jsou vyrobeny tak, aby si je děti mohly samy zkontrolovat, zda udělaly chybu či nikoliv.  
14)  Pomoz mi, abych to dokázal sám – potřebnou dovednost ukázat a nechat dítě, aby se s danou dovedností seznámilo a samo zvládlo. My bychom měli pouze být pozorovateli a zasahovat pouze v případě, že jsme tázáni či osloveni. 
Svoji práci jsem rozdělila do samostatných celků, které jsou věnovány 
jednotlivým oblastem pedagogiky Marie Montessori.  
Veškeré fotografie pocházejí z naší domácí sbírky fotografií. 
 
 

 

Zpět