MONTESSORI III.

25.02.2016 08:37

"POMOZ MI, ABYCH TO DOKÁZAL SÁM"

Člověk, jehož pravá přirozenost spočívá ve schopnosti svobodně se rozvíjet a neustále se zdokonalovat. Člověk, jehož skutečná velikost se projeví v okamžiku, kdy ho zbavíme pout nejen zjevného, ale i skrytého duševního útlaku a poskytneme mu prostor k rozvoji.

Dílo Marie Montessori  bylo napsáno před mnoha lety, žádná z jejích stěžejních myšlenek ani v nejmenším nezastarala a mnohé k nám promlouvají snad ještě naléhavěji než kdy dříve. Ve svých knihách Marie Montessori uvádí, že vzdělání je nejlepším prostředkem k nápravě světa a bude zřejmě přece jenom naší jedinou nadějí a že největší starostí každé společnosti by měla být výchova dítěte.

Hlavním mottem Marie Montessori je: „ Pomoz mi, abych to dokázal sám“. Tak málo slov a tolik moudrosti, nestačí pouze porozumět, je třeba se podle toho i chovat a jednat. Je nutné se odpoutat od pocitu nadřazenosti dospělých ve vztahu k dětem, myslet si, že vzhledem na naše zkušenosti, které dítě nemá, všechno víme lépe a všemu nejlépe rozumíme. Věkem získáváme zkušenosti, které dítě nemá, ale chceme-li ho správně vychovávat, měli bychom k němu přistupovat jako partner k partnerovi, který mu naslouchá, respektuje ho, poté budeme moci svým dětem lépe rozumět, pomáhat jim, aby to dokázaly samy, bez naší pomoci.

 

1.    Život a dílo Marie Montessori

V knížce  „Pomoz mi, abych to dokázal sám“ od Zelinkové Olgy, kde se zajímavě popsán životopis Marie Montessori.

Marie Montessori žila v letech 1870-1952. V roce 1896 byla jako první žena promována doktorkou medicíny. Pracovala jako asistentka na Univerzitní psychiatrické klinice v Římě, zaměřila se na výchovu mentálně postižených dětí.  V letech 1898 – 1900 prováděla praxi dětské lékařky v Římě, a zároveň pracovala jako vedoucí školy pro vzdělávání léčebných pedagogů. 6. ledna 1907 v Římě ve čtvrti San Lorenzo otevřela Marie Montessori Dům dětí (Casa dei bambini), který byl určený pro opuštěné děti předškolního věku.

V roce 1908 Marie Montessori opouští všechna svá pracovní místa, (psychiatrickou kliniku, katedru hygieny, katedru antropologie na římské univerzitě), včetně práce lékařky. V Římě založila Operu Montessori (první asociace pro šíření svých metod). V roce 1913 založila Dům dětí v Barceloně. V roce 1936 opouští Španělsko na začátku občanské války. Za války byly školy Marie Montessori v Itálii zavřeny. Marie Montessori od roku 1939 pobývá v Indii, kde pomáhala při zakládání škol. V Indii vzniká kniha „Moc slabých“, která se zabývá vztahem mezi dospělým a dítětem (včetně práv dítěte). Marie Montessori usilovala celý svůj život o zajištění práv dětí v moderní společnosti. Do Evropy se definitivně navrací v roce 1949. Po návratu žije v Holandsku. Marie Montessori vydává v roce 1950 knihu Il sekreto dell infanta. Umírá 6.5. 1952 v Noordwijk-an.Zee v Holandsku.

Práce Marie Montessori spočívá v praktickém převedení myšlenek do praxe.  Ve svých pracích popisuje pozorování dětí a zdůvodňuje pedagogické experimenty. Marie Montessori vystudovala medicínu, filosofii a psychologii, zabývala se antropologií, biologií a pedagogikou. Ve svém odkazu propojila teorii s praxí. Ve svých přednáškách se zabývala většími souvislostmi vzdělávání a výchovy (přátelství, mír, ekologie).

Slova v posledním odstavci mě velmi oslovila, protože i já cítím, že je nutné spojit teorii s praxí. 

Zpět