MONTESSORI XII.

03.05.2016 07:36

INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

 Charakteristika individuálního vzdělávání 
Individuální vzdělávání je novým pojmem pro dříve používané názvy domácí vzdělávání či domácí škola. Pro individuální vzdělávání je charakteristické to, že vyučujícím je rodič. Ve většině případů jsou to tedy rodiče (a to převážně matka), kdo své dítě učí číst, psát, počítat a poznávat okolní svět. V některých rodinách se na vyučování podílejí i starší sourozenci, popřípadě další příbuzní (prarodiče apod.). U odborných předmětů se svěřuje péče specialistům (odborníkům) na jednotlivé odvětví (jazykové znalosti, hudební, výtvarná a tělesná výchova). Dítě se vzdělávání doma se svými nejbližšími, jen na několik hodin denně z domova odchází za odbornými předměty, případně odborník dochází do rodiny. 
Individuální vzdělávání má své stoupence i své odpůrce. Stoupenci individuálního vzdělávání argumentují tím, že domácí vzdělávání je velmi efektivní forma výuky, protože se může přizpůsobit tempu daného dítěte a mohou se využívat různé pedagogické metody – dívají se na dítě jako na jednotlivce (každý potřebuje jiný přístup). Odpůrci domácího vzdělávání se nejčastěji obávají o „socializaci“ doma vzdělávaných dětí. Tyto námitky však nejsou potvrzené, protože děti ve svém volném čase navštěvují různé kroužky, vzájemně se setkávají s dalšími domácími školáky a pracují společně. Naopak zapojení dětí po ukončení "domácí školy" do standardní školní docházky probíhá naprosto normálně a bez problémů. Většinou mají problémy jejich učitelé, protože děti jsou sebevědomé, nebojí se zeptat, mají stále zajímavé otázky (na které učitelé mnohdy neznají odpověď), mají chuť se stále dozvídat něco nového a zajímavého, učitelé na toho chování nejsou v tomto dětském věku vůbec 
zvyklí. 
Velikost lidské osobnosti se začíná formovat v okamžiku našeho narození a první dva roky jsou z hlediska vývoje osobnosti těmi nejdůležitějšími v celém lidském životě. Vše, čím v jádru jsme, bylo vytvořeno právě tímto dvouletým malým dítětem. 
 31 
Výchovu a vzdělávání dítěte je nutno zahájit hned po narození. Základy lidské osobnostnosti jsou u dítěte položeny ve věku 3 let. Jak už jsem psala, psychologové tvrdí, že kdybychom chtěli v dospělosti zopakovat pokrok dosažený dítětem právě za ty 3 roky jejich života, potřebovali bychom k tomu přibližně 60 let. Vzdělávání není něco, co dělají rodiče či učitelé, ale je to přirozený proces, který nás všechny obklopuje, probíhá samovolně v každé lidské bytosti. I v dnešní době bychom si měli uvědomit, že podstatou vzdělávání není naslouchání slovům, ale hlavně praktická zkušenost, kterou musí jedinec získat, při každodenní působení na své okolí. Úkolem učitele (rodiče) není tedy mluvit o okolních věcech, nýbrž vše promyslet a připravit vhodné prostředí, motivačních prvků, které by vedlo děti ke spontánnímu vstřebávání vědomostí a 
osvojování si dovedností.  
Pravá přirozenost člověka spočívá ve schopnosti svobodně se rozvíjet a neustále 
se zdokonalovat. Skutečná velikost člověka se projeví v okamžiku, kdy ho zbavíme pout 
nejen zjevného, ale i skrytého duševního i duchovního útlaku a poskytneme mu volný 
prostor k jeho rozvoji.  
Vzdělání je a bude nejlepším prostředkem k nápravě celého světa, protože vědění je poznání a pokud budeme svět znát, tak budeme žít v souladu se všemi a se vším. To je zřejmě přece jenom naší jedinou nadějí. 
Mahátma Gándhí prohlásil, že vzdělávání musí probíhat po celý život a také dodal, že ústřední myšlenkou takového vzdělávání musí být obhajoba života.  
Pokud pozorujete své okolí pozorně, zjistíte, že děti už všechno vědí samy, jejich těla, jejich buňky obsahují už opravdu všechno. Rodič či učitel dětem umožňuje se k tomuto vědění dostat, rozvíjí jeho osobnost, umožňuje dítěti základní věc a to, aby 
sám sebe objevil a našel své vlastní JÁ….. 
A nyní se dostávám k individuálnímu vzdělávání. Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy v ČR schválilo pokusné ověřování domácího vzdělávání na dobu pěti let o září 1999 do konce školního roku 2004/2005. V současné době platí nový školský zákon, v tomto zákoně je již individuální vzdělávání uvedeno jako rovnocenná forma plnění povinné školní docházky. Dle nového školského zákona, který vstoupil v platnost 
 
1.1. 2005 je možné požádat o povolení individuálního vzdělávání na kterékoliv Základní škole v ČR. Bližší informace v zákoně 561/2004 Sb. § 41 (tzv. školský zákon). Od září 2007 bylo dokonce zahájeno pokusné ověřování domácího vzdělávání ve všech ročnících 2. stupně v plném rozsahu na pěti ZŠ České republiky, které trvá do dnešního dne. Dodatek č.j. 18 347/2008-22 k Vyhlášení pokusného ověřování podle § 171 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) - Individuální vzdělávání na 2. stupni ZŠ (č.j. 9 587/2007
22). Další informace jsou ke stažení na webových stránkách: 
https://www.msmt.cz/vzdelavani/dodatek-c-j-18-347-2008-22-k-vyhlaseni-pokusneho
overovani  
v současné době probíhá schválení NOVÉHO ŠKOLNÍHO ZÁKONA - uvidíme v jakém znění
Zpět